Jdi na obsah Jdi na menu
 


Wolfeinstein

 Co to je?

Podle Sigmunda Freuda je id neboli „ono“ jednou ze tří složek naší osobnosti a jeho hlavní snahou je dosažení slasti. V herním světě se o id také mluví, ale ve zcela jiném kontextu – i když se nám při vyřčení id Software derou na tváře slastné úsměvy. Jedná se o firmu, která otřásla základy herního světa a změnila ho k nepoznání. Firmu, která nám všem jasně dala najevo, že pokud chceme někoho zabít, je nejlepší udělat to tváří v tvář. Abychom odkryli celou její minulost a uvědomili si, jak mocný dopad na herní svět měla, musíme se vrátit v čase jedenáct let před vydání jejího nejzásadnějšího titulu. Do doby, kdy světlo světa spatřil Castle Wolfenstein (1981).

Wolfenstein poprvé – špionážně a ve dvou prostorech

V době, kdy Kojima ještě možná ani nepřemýšlel nad spojením slov Metal Gear Solid, se z čista jasna na herní scéně objevila špionážní akce Castle Wolfenstein. V roli bezejmenného vojáka jste se ocitli mezi zdmi hradu Wolfenstein a vaším jediným úkolem bylo ponořit se hluboko do jeho útrob, ukrást tajné dokumenty a vyváznout, aniž byste u toho umřeli. Hra byla postavena z šedesáti rozdílných místností, které se vždy vlezly na jednu obrazovku a náhodně se seřazovaly. Skopčáky bylo nutno zabíjet opatrně, aby hradem nevyřvával poplach, a jedinečná byla také možnost převlékat uniformy. Díky geniálnímu konceptu a nápadům perfektně zapracovaným do hratelnosti se hra dodnes těší uznání od velkých jmen herního průmyslu, jako je například Ken Levine. O čtyři roky později přišlo pokračování Beyond Castle Wolfenstein.

Bohužel, studio MUSE, které mělo oba Wolfensteiny na svědomí, v roce 1987 zavřelo svůj krám a nacistický hrad šel k ledu na dlouhých pět let. Během této doby se na herní scéně objevil id Software, který se mainstreamu představil první plynule scrollovací plošinovkou Commander Keen. Hra to byla tak úspěšná, že k ní vznikla celá série pokračování a světu dala jasně najevo, že se v id ukrývá jeden opravdu geniální programátor.

Předchůdci a prostorové experimenty 

V době, kdy John Carmack přišel k nápadu udělat herní engine, jenž by zvládal vykreslovat 3D koridory s texturami na zdech, započalo jeho experimentování. Nejdřív se objevila akce Hovertank 3D, která sice 3D byla, ale kvůli nedokonalosti enginu a tím způsobenému pomalému chodu se nepovažuje za první FPS.

Stejný osud potkal i další projekt id Software – Catacomb 3-D. Přestože již běžel na první verzi enginu, jenž byl následně použit k rozpoutání revoluce mezi akčními hrami.

Wolfenstein potřetí – nadčasově a akčně 

Hrad Wolfenstein byl vykopán ze zapomnění a přetvořen do podoby, jaká odpovídala tehdejším technologickým požadavkům. Kvůli přílišné složitosti, jež zpomalovala herní engine, sice byly veškeré stealth prvky z výsledného produktu vystříhány, ale i tak se Wolfenstein 3D zapsal v roce 1992 do herních análů jako historicky první FPS a nikdo ho z nich už nevymaže.

Hlavní hrdina dostal jméno B. J. Blazkowicz a jeho jediným úkolem bylo utéct. Do cesty se mu postavilo šest kapitol (celkem 60 levelů), z nichž každá končila vytuhlým bossem, k němuž bylo nutno se prostřílet skrz nekonečné zástupy špatně naladěných nácků. Jednoduchý koncept společně s perfektní grafikou a vynikající hratelností učaroval obrovskému množství hráčů. Shareware verzi si opatřilo více jak pět milionů lidí. Dvě stě padesát tisíc si ji koupilo.

Wolfenstein 3D se dočkal pokračování s podtitulem Spear of Destiny, které do nacistické tématiky přililo notnou dávku okultismu, díky němuž nebyl problém potkávat obživlé mrtvoly, démony a podobně. Ačkoliv byl Wolfenstein neskutečně populární a úspěšný, rozhodlo se id zasunout ho zpět do šuplíku a věnovalo se dalším projektům. Tento čin dal vzniknout hrám jako je Doom či Quake a všem jejich pokračováním.

Wolfenstein počtvrté – okultně, vyspěle a multiplayerově 

Skutečný nástupce v podobě Return to Castle Wolfenstein se kvůli licenčním hrátkám nevyklubal z náruče id Software, nýbrž ze studia Gray Matter (i když id dohlíželo), a to v roce 2001. Od vydání minulého dílu stihl žánr FPS urazit velký kus dopředu, grafika se neskutečně zlepšila a herní publikum mělo trochu větší nároky. Přesto RTCW obstálo na jedničku. B. J. byl zpět, aby bojoval s nacisty, démony, nemrtvými a spoustou jiných okultních nepřátel. Po hratelnostní stránce v sobě RTCW míchalo čistokrevnou akci s misemi orientovanými na stealth a poháněl ho engine z Carmackovy dílny (id Tech 3).

Multiplayerovou složku si vzalo na starosti studio Nerve Software a povedlo se mu vytvořit plnohodnotný doplněk singleplayerové kampaně, který se těšil velké oblibě až do doby, než v tomtéž roce vydalo studio Splash Damage multiplayerové „pokračování“ Enemy Territory. Všechna lákadla původní hry více hráčů byla vyšperkována zkušenostmi, spoustou herních tříd a neutuchající akční hratelností. Velkým kladem byla také cena – zdarma.

Wolfenstein popáté – mobilně, konzolově a s příchutí otevřenosti 

Po vydání Enemy Teritorry se po Wolfensteinovi zase slehla země a nebylo ho vidět až do dnešní doby, kdy proniká na mobilní telefony v podobně Wolfenstein RPGa jeho upravenou verzi si můžete zahrát na Xbox 360.

Nejnovější přírůstek do nacisticko-okultní rodiny má vedle id Software na svědomí také Raven Software, Pi Studios a Endrant Studios. Nese názevWolfenstein, náckové si v něm zahrávají s temnými dimenzemi, B. J. si propůjčuje magické schopnosti a vše se odehrává ve více méně otevřeném městě. Jak se nám líbila, se dočtete v naší recenzi.